Básnička

16. března 2007 v 10:01 |  básničy a citáty
Jednou takhle pozdě v noci nemohla jsem spát,
myslela jsem na ty věci,
co už se nemůžou snad stát.
Se slzami v očích pomýšlím na ně,
hlavu radši položím na mé dlaně.
Ty krásné vzpomínky,
co mi zůstaly,
snad nikdy nesmí se vytratit,
je to vzácnost,
za kterou prodala bych snad i byt.
Zato ty hrozné vzpomínky,
co myšlenky mé drtí,
přemýšlím, jak dostat z hlavy mé,
krom jednoho řešení, smrti.
Ta bohužel každého někdy postihne,
jenže já myslím,
že mě chvíli co chvíli dostihne.
Jiné řešení mého smutku snad ani není,
leda kdybych se konečně jednou už probudila,
a bylo to všechno jen hloupé snění.
Všech těch chvílí,
co jsem s tebou prožila, nelituji,
a jsem a mohu být ráda,
že jsem je aspoň někdy zažila.
Pořád doufám, že se to snad zvrátit dá,
ale jak na smůlu - zvrátit se to nedá.
Slzy po tváři stékají mi víc a víc,
a já hloupá nemůžu dělat nic,
než jen se koukat z okna na měsíc.
Jak ten si asi žije?
Bez lásky, bez citu, bez přátel?
Zrovna teď ním chci být,
na nic nemyslet, jen koukat a žít.
Život není životem bez lásky,
tak jako kazeta není kazetou bez pásky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama